← Zpět na blog

Elektronika

Elektronky, nebo tranzistory? Odkud se bere „teplý“ zvuk

· 15 min čtení

Stručně: Elektronkový zesilovač opravdu může znít jinak než tranzistorový. Není v tom ale žádná magie, jen tři měřitelné věci: vyšší zkreslení nízkých řádů, hlavně druhé harmonické, měkké ořezání při přebuzení a především vysoká výstupní impedance, která s impedancí reprosoustavy tvoří dělič napětí a mění kmitočtovou charakteristiku o jednotky decibelů. Když se ve slepém testu vyrovnají hlasitosti, nic se neořezává a reprosoustava má vyrovnanou impedanci, rozdíly většinou zmizí. Elektronka není lepší ani horší, je to jiný nástroj: méně výkonu, víc tepla a údržby, krásný vzhled a zabarvení, které se někomu líbí. Pokud ji chceš, postav k ní reprosoustavu s vysokou citlivostí a vyrovnanou impedancí.

Obsah článku:

  1. Krátká historie
  2. Jak zesiluje elektronka a jak tranzistor
  3. První důvod „tepla“: druhá harmonická
  4. Druhý důvod: měkké ořezání
  5. Třetí a největší důvod: výstupní impedance
  6. Výstupní transformátor
  7. SET a push-pull
  8. Výkon a účinnost
  9. Teplo, životnost, cena a údržba
  10. Co říkají slepé testy
  11. Elektronkový předzesilovač a tranzistorový koncový zesilovač
  12. Reprosoustava, která elektronce sedne
  13. Kdy co
  14. Co si zapamatovat
  15. Malý slovník

Krátká historie

V roce 1904 si John Ambrose Fleming nechal patentovat vakuovou diodu, skleněnou baňku s rozžhaveným vláknem a kovovou destičkou. Proud jí tekl jen jedním směrem. O dva roky později přidal Lee de Forest mezi vlákno a destičku tenkou mřížku a vznikla trioda, první součástka, která dokázala slabý signál zesílit. Elektronky pak na půl století ovládly rádia, telefonní linky, kina, gramofony i první počítače.

V prosinci 1947 předvedli John Bardeen, Walter Brattain a William Shockley v Bellových laboratořích první tranzistor. V roce 1956 za něj dostali Nobelovu cenu. Tranzistor byl malý, levný, nepotřeboval žhavení a téměř se neopotřeboval. V 60. a 70. letech vytlačil elektronky z většiny domácí techniky.

První tranzistorové zesilovače ale dokonalé nebyly. Některé měly výrazné přechodové zkreslení, tedy chybu v místě, kde se v koncovém stupni střídá kladná a záporná půlvlna. Tak se z „tranzistorového zvuku“ stala nadávka. Dnešní tranzistorové zesilovače tyto vady nemají, ale pověst zůstala. Od 80. a 90. let zažívají elektronky návrat, hlavně v hi-fi a v kytarových zesilovačích. Velký podíl na tom mají japonští nadšenci jednoduchých zesilovačů s jedinou triodou, o kterých bude řeč níže.

Jak zesiluje elektronka a jak tranzistor

Oba dělají v podstatě totéž: slabý signál řídí velký proud ze zdroje. Představ si vodovodní kohoutek. Ruka se pohne jen trochu a s malou silou, ale proud vody se změní hodně. Zesilovač je kohoutek, kterým hudba otáčí tisíckrát za sekundu.

Elektronka

  • Katoda je rozžhavená, a proto z ní unikají elektrony. Odtud žhavení a oranžové světélko.
  • Anoda má vysoké kladné napětí, běžně 200 až 450 V, a elektrony přitahuje.
  • Mřížka mezi nimi má malé záporné napětí. Když se její napětí trochu změní, výrazně se změní proud elektronů k anodě.

Elektronka tedy pracuje s vysokým napětím a malým proudem. Reprosoustava chce opak: nízké napětí a velký proud. Proto elektronkový koncový zesilovač téměř vždy potřebuje výstupní transformátor, který jedno převede na druhé.

Tranzistor

Tranzistor je kousek křemíku se třemi vývody. U bipolárního tranzistoru řídí malý proud do báze velký proud z kolektoru do emitoru. U tranzistoru MOSFET to dělá napětí na hradle. Tranzistor zvládne velké proudy při nízkém napětí, takže může budit reprosoustavu přímo, bez transformátoru.

Moderní zesilovače obou druhů používají zápornou zpětnou vazbu: část výstupu se vrací na vstup a zesilovač si sám opravuje chyby. Tranzistorové zesilovače jí mají hodně, proto mají zkreslení v tisícinách procenta a téměř nulový výstupní odpor. Mnoho elektronkových zesilovačů, hlavně těch jednoduchých, má zpětné vazby málo nebo vůbec žádnou. Odtud pochází většina rozdílů, o kterých je tento článek.

První důvod „tepla“: druhá harmonická

Každý zesilovač trochu zkresluje. K tónu, který do něj pošleš, přidá jeho násobky, takzvané harmonické. K tónu 440 Hz přidá 880 Hz (druhá harmonická), 1 320 Hz (třetí) a tak dále.

Trioda má převodní charakteristiku blízkou parabole. Takové zakřivení vytváří hlavně druhou harmonickou, která leží přesně o oktávu výš. Oktáva je nejlíbeznější interval v hudbě, a tak ji ucho snadno „schová“ do tónu. Výsledek se často popisuje jako plnější, sytější nebo teplejší zvuk. Vyšší harmonické, například sedmá nebo devátá, už k tónu nesedí a znějí drsně. Ty vznikají hlavně při tvrdém ořezání a při přechodovém zkreslení.

ZesilovačTypické zkreslení (THD) při středním výkonuPřevažují
SET s triodou, bez zpětné vazbyzhruba 0,5 až 5 %2. harmonická
Elektronkový push-pull se zpětnou vazbouzhruba 0,1 až 1 %3. harmonická
Dobrý tranzistorový (třída AB nebo D)pod 0,01 až 0,05 %různé, ale velmi slabé
Basový měnič pro srovnánízhruba 0,3 až 3 % při hlasitém poslechu, v basech i víc2. a 3. harmonická

Hodnoty jsou orientační, přesná čísla závisí na konkrétním zapojení a výkonu. Důležitý je poslední řádek: i samotný reproduktor zkresluje řádově stejně jako SET. Zkreslení 1 % s převahou druhé harmonické bývá těžko slyšitelné. Výzkum Earla Geddese a Lidie Lee ukázal, že číslo THD velmi špatně předpovídá, jak rušivě zkreslení zní. Ucho víc trápí několik desetin procenta vysokých harmonických než několik procent druhé.

Druhý důvod: měkké ořezání

Každý zesilovač má strop. Když ho hudba překročí, vrcholy vlny se „uříznou“. Tranzistorový zesilovač se silnou zpětnou vazbou hraje čistě až po samý strop a pak ořezává ostře, jako když autem narazíš do zdi. Vzniká spousta vysokých harmonických a zvuk je najednou tvrdý a drsný.

Elektronka se ke stropu blíží postupně, zkreslení roste pomalu, jako když auto před zdí přibrzdí. Krátké špičky, třeba úder bubnu, proto zaoblí a ucho to vnímá méně rušivě. Proto 8W elektronkový zesilovač často zní hlasitěji, než bys od 8 W čekal. Kytaristé z této vlastnosti dokonce udělali součást svého zvuku.

Pro hi-fi z toho plyne jednoduchá věc: při porovnávání zesilovačů nesmí ořezávat ani jeden. Když srovnáváš přebuzený tranzistor s přebuzenou elektronkou, elektronka vyhraje, ale ne proto, že je lepší. Tranzistor prostě měl mít víc výkonu. Víc o výkonu najdeš v článku Kolik wattů je opravdu potřeba.

Třetí a největší důvod: výstupní impedance

Tohle je nejméně známá a zároveň největší příčina rozdílů. Každý zesilovač má na výstupu jakoby malý odpor v sérii s reprosoustavou. Říká se mu výstupní impedance.

  • Tranzistorový zesilovač: obvykle 0,01 až 0,1 Ω.
  • Elektronkový push-pull se zpětnou vazbou: obvykle 0,5 až 2 Ω.
  • SET bez zpětné vazby: často 1 až 4 Ω, někdy i víc.

Výrobci ji často uvádějí jako činitel tlumení: jmenovitá impedance reprosoustavy dělená výstupní impedancí. Tranzistor má činitel tlumení 100 až 1 000, SET při 8 Ω kolem 2 až 8.

Reprosoustava ale nemá stálou impedanci. Basový měnič má na rezonanci vrchol, výhybka přidá další hrb u dělicího kmitočtu a mezi nimi impedance klesá téměř na odpor kmitací cívky. Výstupní impedance zesilovače a reprosoustava tvoří dělič napětí, přesně ten, který znáš z článku o reproduktorových kabelech. Kde má reprosoustava vysokou impedanci, dostane téměř celé napětí. Kde nízkou, větší část se ztratí na výstupu zesilovače.

2351020305020 Hz100 Hz1k Hz10k Hz20k HzΩ
Modelová impedance běžné dvoupásmové 4Ω reprosoustavy v uzavřené ozvučnici: odpor kmitací cívky 3,2 Ω, rezonance basového měniče v ozvučnici při 55 Hz s vrcholem kolem 30 Ω, hrb výhybky kolem 12 Ω při 2,3 kHz a mírný nárůst indukčností ve výškách. Nejníž klesá na 3,4 Ω kolem 340 Hz.

Výpočet: o kolik se změní charakteristika

Dělič napětí: napětí na reprosoustavě = napětí zesilovače × Z / (Z + Zout). V decibelech: 20 × log(Z / (Z + Zout)). Z je impedance reprosoustavy na daném kmitočtu, Zout výstupní impedance zesilovače.

Vezmi reprosoustavu, jejíž impedance se mění od 3,2 Ω do 30 Ω, a SET s výstupní impedancí 3 Ω:

  • při 30 Ω: 20 × log(30 / 33) = −0,8 dB,
  • při 3,2 Ω: 20 × log(3,2 / 6,2) = −5,7 dB,
  • rozdíl: 4,9 dB.

Stejný výpočet pro další zesilovače:

Výstupní impedancePři 30 ΩPři 3,2 ΩZvlnění charakteristiky
0,05 Ω (tranzistor)−0,01 dB−0,13 dB0,12 dB
1 Ω (elektronka se zpětnou vazbou)−0,28 dB−2,4 dB2,1 dB
3 Ω (SET)−0,8 dB−5,7 dB4,9 dB

Zvlnění o 2 až 5 dB v širokých pásmech je jasně slyšitelné. Pro srovnání: rozdíly kolem 0,5 dB v širokém pásmu se ve slepých testech už dají zachytit. Změna není náhodná, sleduje křivku impedance. S naší modelovou reprosoustavou SET zvedne basy kolem rezonance a pásmo kolem dělicího kmitočtu a utlumí oblast kolem 300 Hz a nejvyšší výšky.

-4-3-2-10+1+2+320 Hz100 Hz1k Hz10k Hz20k HzdB123
Vypočtená změna kmitočtové charakteristiky, když modelovou reprosoustavu z předchozího grafu budí zesilovač s výstupní impedancí 0,05 Ω (1, tranzistor), 1 Ω (2, elektronka se zpětnou vazbou) a 3 Ω (3, SET). Každá křivka je posunutá tak, aby její průměr byl 0 dB. Zvlnění je 0,1 dB, 2,0 dB a 4,7 dB.

Tohle je ten „teplý“ zvuk v číslech: o něco bohatší basy kolem rezonance, trochu ustoupený středový pás a zaoblené nejvyšší výšky. Navíc vyšší výstupní impedance hůř tlumí basový měnič. Jeho celkový činitel jakosti Qts stoupne a basy jsou měkčí a delší. U uzavřené ozvučnice s Qts 0,7 to může znamenat mírný hrb, u bassreflexu déle doznívající basy.

Pokus doma: zapoj mezi tranzistorový zesilovač a reprosoustavu výkonový rezistor 2 až 3 Ω, aspoň 10 W. Dostaneš velkou část „elektronkového“ zabarvení bez elektronky. Hlasitost pak musíš vyrovnat, jinak nebude srovnání poctivé.

Výstupní transformátor

Elektronka chce zátěž několik kiloohmů, reprosoustava má 4 nebo 8 Ω. Transformátor to převede podobně jako převodovka v autě: na jedné straně vysoké napětí a malý proud, na druhé nízké napětí a velký proud. Poměr impedancí je druhá mocnina poměru závitů, takže z 3 000 Ω na 8 Ω je potřeba převod asi 19 : 1.

Výstupní transformátor je srdcem elektronkového zesilovače a často jeho nejdražší součástkou. Přináší vlastní omezení:

  • Basy: na nízkých kmitočtech se jádro může přesytit a zkreslení roste. Levný transformátor tu dojde dech dřív.
  • Výšky: rozptylová indukčnost a kapacita vinutí omezují horní konec pásma. Dobrý transformátor zvládne 20 kHz a víc, špatný ne.
  • Odbočky: sekundár má často vývody pro 4, 8 a 16 Ω. Reprosoustavu připoj na odbočku podle její jmenovité impedance. Nižší odbočka znamená i nižší výstupní impedanci.
  • Hmotnost a cena: transformátor pro 10 W a plné basy váží kilogramy.

Existují i zesilovače bez výstupního transformátoru, takzvané OTL. Potřebují hodně elektronek zapojených paralelně a nejlépe se jim daří s reprosoustavami s vysokou impedancí. Jsou vzácné.

SET a push-pull

SET: jedna elektronka, jednoduchost

SET (z anglického single-ended triode) má na kanál jedinou koncovou triodu, která zesiluje celou vlnu. Pracuje ve třídě A, tedy neustále vede proud. Typické elektronky a jejich výkon:

  • 45: kolem 1,5 až 2 W,
  • 2A3: kolem 3 až 3,5 W,
  • 300B: kolem 7 až 8 W, legenda z dílen Western Electric,
  • 211 nebo 845: 15 až 20 W, ale s anodovým napětím kolem 1 000 V.

SET má nejjednodušší zapojení, převahu druhé harmonické a nejvyšší výstupní impedanci. Jeho transformátorem teče stálý proud, a proto musí mít jádro se vzduchovou mezerou a je velký a drahý. Výkon je malý a zkreslení s hlasitostí rychle roste.

Push-pull: dvě elektronky v protitaktu

V zapojení push-pull pracují dvě koncové elektronky střídavě: jedna „tlačí“, druhá „táhne“. Jejich sudé harmonické se v transformátoru navzájem vyruší, takže zůstává hlavně slabší třetí. Stálý proud se v transformátoru také vyruší, a jádro proto může být menší.

Běžné jsou elektronky EL34, KT88, 6L6 nebo EL84. Pár EL84 dá kolem 15 až 17 W, pár EL34 kolem 30 až 40 W, pár KT88 kolem 50 W a víc. Push-pull se zpětnou vazbou měří mnohem lépe než SET a s běžnými reprosoustavami si poradí lépe. Klasickým příkladem je Williamsonův zesilovač z roku 1947 nebo Mullard 5-20 z 50. let.

SETPush-pull
Výkon1 až 8 W, výjimečně 20 W15 až 100 W
Zkreslenívyšší, hlavně 2. harmonickánižší, hlavně 3. harmonická
Výstupní impedancevysoká, 1 až 4 Ωnižší, 0,5 až 2 Ω
Nároky na reprosoustavuvysoká citlivost, vyrovnaná impedanceběžná reprosoustava s rozumnou impedancí
Složitostjednoduchý, drahý transformátorvíc součástek, párování elektronek

Výkon a účinnost

Účinnost říká, kolik z příkonu ze zásuvky se dostane do reprosoustavy. Zbytek je teplo.

  • SET ve třídě A: samotná elektronka přemění na výkon kolem 20 až 30 % toho, co dostane. Když započítáš i žhavení, celek je ještě nižší. Stereo 300B si ze zásuvky vezme kolem 100 až 150 W, i když zrovna hraje potichu, a dá 2 × 8 W.
  • Elektronkový push-pull ve třídě AB: o něco lépe, kolem 30 až 50 % bez žhavení.
  • Tranzistor ve třídě AB: při plném výkonu kolem 50 až 70 %, v klidu malý odběr.
  • Třída D: 85 až 95 %, skoro se nezahřeje.

Víc o třídách najdeš v článku Třídy zesilovačů.

Kolik decibelů dá 8 W

Největší hlasitost na 1 m ≈ citlivost (dB/1 W/1 m) + 10 × log(výkon ve W). Ve 3 m od reprosoustavy ubude v běžném pokoji zhruba 5 až 7 dB.

Citlivost reprosoustavy2 W8 W100 W
84 dB (malá regálová)87 dB93 dB104 dB
90 dB93 dB99 dB110 dB
96 dB (širokopásmová, horna)99 dB105 dB116 dB

Hudba má špičky o 10 až 20 dB hlasitější než průměr. S 84dB reprosoustavou a 8 W tedy vyjde průměrná hlasitost u gauče jen něco přes 70 dB, a špičky už bude zesilovač ořezávat. S 96dB reprosoustavou je to o 12 dB víc, což odpovídá 16krát většímu výkonu. Proto se SET tradičně pojí s citlivými reprosoustavami: širokopásmovými měniči, hornami a velkými dvoupásmovkami. Podívej se na články Slavné konstrukce a stavební deník Needle. Malý 10cm širokopásmový měnič v Needle má ale citlivost spíš průměrnou, takže k 2W SET bych ho nepároval. K 8W 300B v malém pokoji už to jde.

Teplo, životnost, cena a údržba

Pozor: v elektronkovém zesilovači jsou napětí 300 až 500 V, u velkých triod i kolem 1 000 V. Filtrační kondenzátory je udrží i dlouho po vypnutí. Do zapnutého ani čerstvě vypnutého zesilovače nesahej, pokud nevíš, co děláš.

  • Teplo: koncové elektronky mají na skle 100 °C i víc. Zesilovač potřebuje volný prostor nad sebou, nepatří do uzavřené skříňky a na děti a kočky je třeba dávat pozor.
  • Životnost: koncové elektronky vydrží řádově několik tisíc hodin, podle typu a zatížení. Malé předzesilovací elektronky obvykle mnohem déle. Opotřebovaná elektronka ztrácí výkon, šumí nebo mikrofonuje, tedy zvoní při poklepání.
  • Nastavení předpětí: mnoho zesilovačů s pevným předpětím je po výměně koncových elektronek potřeba seřídit a elektronky do push-pull kupovat v párech. Zesilovače s automatickým předpětím si to udělají samy.
  • Kondenzátory: elektrolytické kondenzátory ve zdroji po 15 až 25 letech stárnou, jako v každé elektronice, jen při vyšším napětí.
  • Cena: dobrý výstupní transformátor, síťový transformátor a vysokonapěťový zdroj jsou drahé. Za stejné peníze dostaneš tranzistorový zesilovač s mnohonásobně vyšším výkonem. Sada koncových elektronek stojí orientačně od několika desítek po několik stovek eur, u vzácných typů i víc.

Tranzistorový zesilovač naopak běží roky bez údržby a třída D ani nehřeje. To není argument pro zvuk, ale pro pohodlí.

Co říkají slepé testy

Při porovnávání zesilovačů je třeba splnit tři podmínky. Bez nich je výsledek bezcenný, ať zní jakkoli přesvědčivě:

  1. Vyrovnaná hlasitost na desetinu decibelu, měřená voltmetrem na svorkách reprosoustavy. Hlasitější zesilovač téměř vždy „zní líp“.
  2. Žádné ořezání. Hlasitost musí být taková, aby ani slabší zesilovač nedosáhl stropu.
  3. Naslepo a s rychlým přepínáním, například metodou ABX. Jak na to, popisuje článek Hi-fi a high-end. Vyzkoušet si to můžeš ve slepém testu ABX.

Když se tyto podmínky dodrží a zesilovače mají nízkou výstupní impedanci a malé zkreslení, posluchači je ve slepých testech obvykle nerozeznají. Je to opakovaný výsledek už od 70. let. Rozdíl se spolehlivě objeví tehdy, když se liší kmitočtová charakteristika, například právě kvůli výstupní impedanci, nebo když jeden zesilovač ořezává.

To znamená dvě věci. Zaprvé, SET s 3Ω výstupem na reprosoustavě se skákající impedancí rozeznat jde, a to zcela oprávněně. Není to výmysl, je to fyzika. Zadruhé, ten rozdíl je zabarvení, ne vyšší věrnost. Elektronka nepřidává informaci, která v nahrávce chybí. Mění charakteristiku a přidává harmonické. Pokud se ti to líbí, je to úplně v pořádku, jen tomu říkej pravým jménem.

Zajímavý je pokus Boba Carvera z poloviny 80. let. Upravil tranzistorový zesilovač tak, aby napodobil přenos konkrétního elektronkového zesilovače včetně jeho výstupní impedance. Redaktoři časopisu Stereophile, kteří tomu nevěřili, je pak při poslechu nedokázali spolehlivě rozlišit. Ukazuje to, že „elektronkový zvuk“ se dá popsat měřením a napodobit.

Elektronkový předzesilovač a tranzistorový koncový zesilovač

Oblíbeným kompromisem je elektronkový předzesilovač a za ním tranzistorový koncový zesilovač. Co tím získáš a co ztratíš?

  • Výstupní impedance přestane být problém. Tranzistorový koncový zesilovač drží reprosoustavu pevně, takže charakteristika se nezvlní a basy jsou tlumené.
  • Výkonu je dost i pro běžné reprosoustavy s citlivostí 85 dB.
  • Zabarvení je slabší. Předzesilovač pracuje s malým napětím, daleko od stropu, takže jeho zkreslení bývá v desetinách procenta nebo méně. Dobrý elektronkový předzesilovač měří téměř neutrálně. Pokud hledáš výrazné „teplo“, tady ho nedostaneš.
  • Pozor na propojení: elektronkový předzesilovač může mít výstupní impedanci stovky ohmů až několik kiloohmů. Vstup koncového zesilovače by měl mít aspoň desetkrát víc, ideálně 47 kΩ a víc, a kabel má být krátký.

Reprosoustava, která elektronce sedne

Pokud si stavíš reprosoustavu pro elektronkový zesilovač, máš většinu výsledku ve svých rukou. U SET to platí dvojnásob.

1. Vysoká citlivost

Cílem je aspoň 90 dB/1 W/1 m, pro SET raději 93 dB a víc. Pomůže větší basový měnič s lehkou membránou a silným magnetem, širokopásmový měnič nebo horna na výšky. Daní bývá méně hlubokých basů při dané velikosti ozvučnice, to je fyzika, kterou neobejdeš. Při porovnávání pozor: citlivost udávaná při 2,83 V je u 4Ω reprosoustavy ve skutečnosti měřená při 2 W, ne při 1 W, takže vypadá o 3 dB „hezčí“.

2. Vyrovnaná impedance

Čím méně impedance skáče, tím méně zesilovač s vysokou výstupní impedancí změní charakteristiku. Nástroje jsou tři:

  • Zobelův člen: rezistor a kondenzátor v sérii, zapojené paralelně k basovému měniči. Vyrovná nárůst impedance, který způsobuje indukčnost kmitací cívky. Výhybka pak pracuje do odporu, na který byla vypočtená.
  • LCR člen na rezonanci: sériový obvod z cívky, kondenzátoru a rezistoru paralelně k měniči, naladěný na jeho rezonanci. Potlačí impedanční vrchol, například u výškového měniče nebo basového měniče v uzavřené ozvučnici.
  • Výhybka bez hlubokých propadů: nedovol, aby celková impedance klesla pod zhruba 0,8násobek jmenovité hodnoty. U 8 Ω tedy ne pod 6 až 6,5 Ω.

Loudsmith má Zobelův člen přímo ve výhybce a zobrazí křivku impedance celé reprosoustavy. Při návrhu pro elektronku sleduj obě křivky, charakteristiku i impedanci. Pokud má impedance rozptyl třeba jen 6 až 10 Ω, i SET s 3Ω výstupem zvlní charakteristiku jen asi o 1,2 dB místo téměř 5 dB.

3. Vyšší jmenovitá impedance

8Ω reprosoustava je pro elektronku vděčnější zátěž než 4Ω. Poměr výstupní impedance k impedanci reprosoustavy je příznivější a transformátory bývají optimalizované na 8 Ω.

4. Pasivní korekce počítej se zesilovačem

Sériové korekční články, jako v Needle (2,7 Ω ∥ 0,18 mH ∥ 22 µF v sérii s měničem), tlumí hrb tím, že v daném pásmu zvýší impedanci. Jejich účinek závisí na tom, co je před nimi. Se 4Ω měničem a tranzistorovým zesilovačem utlumí tento článek hrb kolem 2,5 kHz asi o 4,5 dB. Se zesilovačem s 2Ω výstupem už jen asi o 3,2 dB. Pokud víš, že budeš hrát z elektronky, započítej její výstupní impedanci do návrhu jako sériový odpor.

Pokud ti nejde o elektronku samotnou, ale o reprosoustavu, která hraje dobře z čehokoli, podívej se i na aktivní a pasivní reprosoustavy. V aktivní reprosoustavě je každý měnič připojený přímo k vlastnímu zesilovači a výstupní impedance nehraje roli.

Kdy co

SituaceDoporučení
Chceš neutrální zvuk, hodně výkonu, žádnou údržbutranzistorový zesilovač, třída AB nebo D
Běžné reprosoustavy s citlivostí 84 až 88 dBtranzistor; elektronkový push-pull s aspoň 30 W, pokud elektronku chceš
Citlivé reprosoustavy nad 93 dB, malý pokoj, tišší poslechSET je rozumná volba, pokud se ti líbí jeho zabarvení
Chceš vzhled a atmosféru elektronky, ale neutrální basyelektronkový předzesilovač a tranzistorový koncový zesilovač
Stavíš reprosoustavu pro elektronku8 Ω, vysoká citlivost, Zobel a LCR, vyrovnaná impedance
Chceš jen vyzkoušet, jak „elektronka“ změní tvoje reprosoustavyrezistor 2 až 3 Ω mezi tranzistorový zesilovač a reprosoustavu, s vyrovnanou hlasitostí

Elektronkový zesilovač je jako mechanické hodinky. Čas ukazují méně přesně než levné digitálky, potřebují servis a stojí víc. Mnoho lidí je přesto miluje pro řemeslo, vzhled a pocit. Je to legitimní důvod. Jen nevěř, že ukazují „pravdivější“ čas.

Co si zapamatovat

  1. „Teplý“ zvuk elektronky je měřitelný. Tvoří ho druhá harmonická, měkké ořezání a hlavně vysoká výstupní impedance.
  2. Výstupní impedance mění charakteristiku podle reprosoustavy. SET s 3Ω výstupem zvlní charakteristiku běžné bedny až o 5 dB.
  3. Při férovém srovnání rozdíly většinou zmizí. Vyrovnaná hlasitost, žádné ořezání a reprosoustava s vyrovnanou impedancí.
  4. Elektronka je zabarvení, ne vyšší věrnost. Pokud se ti líbí, je to v pořádku, jen věz, za co platíš.
  5. Pro elektronku postav citlivou reprosoustavu s vyrovnanou impedancí. Tam dostaneš to nejlepší z obou světů.

Právě poslední bod je místo, kde rozhoduješ ty, ne zesilovač. V Loudsmithu uvidíš citlivost i křivku impedance svého návrhu a Zobelovým členem ji můžeš vyrovnat ještě dřív, než koupíš první součástku.

Malý slovník

  • Trioda: elektronka s katodou, mřížkou a anodou. Nejjednodušší zesilovací elektronka.
  • Pentoda, svazková tetroda: elektronky s dalšími mřížkami, například EL34 nebo KT88. Mají vyšší výkon a účinnost.
  • Harmonické: násobky základního tónu, které přidá zkreslení.
  • THD: celkové harmonické zkreslení v procentech.
  • Zpětná vazba: část výstupu se vrací na vstup a zesilovač si opravuje chyby.
  • Výstupní impedance: vnitřní odpor zesilovače v sérii s reprosoustavou.
  • Činitel tlumení: jmenovitá impedance reprosoustavy dělená výstupní impedancí zesilovače.
  • Výstupní transformátor: převede vysoké napětí elektronky na nízké napětí a velký proud pro reprosoustavu.
  • SET: zesilovač s jedinou koncovou triodou na kanál, třída A.
  • Push-pull: dvě koncové elektronky v protitaktu, sudé harmonické se vyruší.
  • OTL: elektronkový zesilovač bez výstupního transformátoru.
  • Předpětí (bias): klidové nastavení elektronky, kolem kterého se signál „houpe“ nahoru a dolů.
  • Zobelův člen: R a C paralelně k měniči, vyrovnají nárůst impedance ve výškách.
  • LCR člen: obvod, který potlačí impedanční vrchol na rezonanci měniče.

Zdroje: R. O. Hamm, Tubes Versus Transistors: Is There an Audible Difference? (JAES 1973); E. Geddes a L. Lee, Auditory Perception of Nonlinear Distortion (AES Convention 2003); D. T. N. Williamson, Design for a High-Quality Amplifier (Wireless World 1947); M. Jones, Valve Amplifiers (Newnes); D. Self, Audio Power Amplifier Design (Focal Press); F. E. Toole, Sound Reproduction: The Acoustics and Psychoacoustics of Loudspeakers and Rooms (Focal Press); I. G. Masters a D. L. Clark, Do All Amplifiers Sound the Same? (Stereo Review 1987); katalogové údaje elektronek 45, 2A3, 300B, EL34, EL84 a KT88. Výpočty děliče napětí, korekčního článku a modelová impedance v grafech jsou vlastní.

Nástroje zdarma: Plánovač místnosti · Měření reprosoustavy · Slepý test ABX