Elektronika
Zesilovač třídy A, AB, nebo D?
Stručně: Písmeno třídy říká, jak pracují výstupní tranzistory, ne jak zesilovač hraje. Třída A je jednoduchá a čistá, ale většinu energie promění v teplo. Třída AB je osvědčený kompromis, na kterém stojí většina klasických zesilovačů. Třída D tranzistory rychle zapíná a vypíná, a proto je malá, lehká a skoro nehřeje. První spínané zesilovače měly skutečné slabiny a svou špatnou pověst si zasloužily. Dnešní dobré moduly (Hypex, Purifi, ICEpower) ale měří stejně čistě jako nejlepší zesilovače třídy AB. Při výběru záleží víc na výkonu, nízkém výstupním odporu, nízkém šumu a na tom, jestli zesilovač zvládne tvou reprosoustavu, než na písmenu.
Obsah článku:
- Co znamenají písmena
- Třída A: pořád otevřená, pořád horká
- Třída B a přechodové zkreslení
- Třída AB: klasický kompromis
- Třída D: spínaný zesilovač
- Třídy G a H
- Účinnost v grafu
- Příklad: kolik tepla při 2 × 50 W
- Proč třídě D kdysi nikdo nevěřil
- Jak měří dnešní moduly
- Teplo, velikost, hmotnost, cena
- Co je důležitější než třída
- Kdy kterou
- Zesilovač a stavba reprosoustavy
- Co si zapamatovat
- Malý slovníček
Co znamenají písmena
Koncový zesilovač má na výstupu několik výkonových tranzistorů (nebo elektronek). Ty fungují jako kohoutky: podle slabého vstupního signálu pouštějí do reproduktoru silný proud ze zdroje.
Třída říká, jakou část vlny každý výstupní prvek vede, tedy kdy je kohoutek otevřený. Zvukovou vlnu si představ jako kopeček nad nulou a dolík pod nulou. Celá perioda je jeden kopeček a jeden dolík.
| Třída | Co výstupní prvek vede | Jednou větou |
|---|---|---|
| A | celou vlnu, pořád | kohoutek nikdy nezavře, teče i v tichu |
| B | přesně polovinu vlny | jeden prvek dělá kopečky, druhý dolíky |
| AB | o kousek víc než polovinu | jako B, ale s malým proudem i v tichu, aby se předávka překrývala |
| C | méně než polovinu | jen ve vysílačích, na hudbu se nehodí |
| D | prvek je buď úplně otevřený, nebo úplně zavřený | vypínač, který cvaká stotisíckrát za sekundu |
| G, H | jako AB | AB, které podle hlasitosti mění napětí zdroje |
Písmena jsou jen pořadí, v jakém se způsoby zapojení pojmenovávaly. D neznamená „digitální“. Je to prostě další volné písmeno po C.
Třída A: pořád otevřená, pořád horká
Ve třídě A teče výstupními tranzistory stálý klidový proud, který je aspoň tak velký jako největší proud do reproduktoru. Hudba tento proud jen trochu zvětšuje a zmenšuje. Tranzistor se nikdy nevypne a nikdy nemusí „přebírat štafetu“ od jiného tranzistoru. Proto je třída A už z principu nejjednodušší cestou k nízkému zkreslení.
Daní je teplo. Ze zdroje se odebírá pořád stejný výkon, ať hraje hudba, nebo je ticho. Co nejde do reproduktoru, mění se v teplo v chladiči. A nejvíc právě v tichu.
- Jednočinná třída A (jeden prvek, napájený přes odpor nebo zdroj proudu) má teoretickou účinnost nejvýš 25 % při plném výkonu.
- Dvojčinná třída A (dva prvky proti sobě, push-pull) nebo jednočinná s výstupním transformátorem či tlumivkou má teoretické maximum 50 %.
- V praxi je to méně, protože tranzistor nemůže jít úplně až k napětí zdroje. Při tichém poslechu je účinnost blízko nuly.
Proto mají zesilovače třídy A obrovské chladiče, těžké transformátory a poměrně malý výkon. Známý je třeba 10W zesilovač, který v roce 1969 publikoval John Linsley Hood v časopise Wireless World. Dnes nabízejí třídu A například Pass Labs nebo Accuphase. Mnoho elektronkových zesilovačů pracuje také ve třídě A, víc v článku Elektronky, nebo tranzistory.
Účinnost ideální třídy A při sinusovém signálu roste přímo úměrně s výkonem: η = 50 % × P / Pmax (dvojčinná) nebo 25 % × P / Pmax (jednočinná). Při desetině plného výkonu je tedy dvojčinná třída A účinná jen na 5 %.
Třída B a přechodové zkreslení
Třída B řeší teplo jednoduše. Dva tranzistory si práci rozdělí: horní tlačí proud do reproduktoru během kopečků, dolní ho táhne zpět během dolíků. V tichu neteče nic. Ideální třída B dosáhne při plném výkonu účinnosti π/4, tedy asi 78,5 %.
Problém je v předávání štafety. Bipolární tranzistor se začne otevírat až při napětí kolem 0,6 V mezi bází a emitorem. Kolem nuly, kdy jeden tranzistor končí a druhý ještě nezačal, nevede pořádně žádný. Ve vlně vznikne malý „schod“. Tomu se říká přechodové zkreslení (anglicky crossover distortion).
Přechodové zkreslení je zákeřné ze tří důvodů:
- Nejhorší je při tichém hraní. Schod má pořád stejnou velikost, takže při slabém signálu tvoří větší část vlny. Běžné zkreslení je naopak největší při plném výkonu.
- Vytváří vysoké harmonické. Ostrý zlom ve vlně přidá tóny daleko nad původním a ty ucho vnímá jako drsnost mnohem citlivěji než mírné zaoblení vrcholů.
- Při měření na plný výkon ho snadno přehlédneš. Zesilovač s pěkným číslem „0,1 % při 50 W“ může mít při 0,1 W mnohem horší zkreslení.
Čistá třída B se proto v hi-fi téměř nepoužívá.
Třída AB: klasický kompromis
Třída AB je třída B, do které se přidá malý klidový proud, obvykle desítky až několik stovek miliampérů. Oba tranzistory jsou tak kolem nuly pootevřené a štafetu si předají plynule. Schod zmizí nebo se zmenší na úroveň, kterou zpětná vazba snadno potlačí.
- Při tichém hraní pracuje zesilovač vlastně ve třídě A, při hlasitém ve třídě B.
- Účinnost při plném výkonu bývá v praxi kolem 50 až 70 %, podle návrhu a zátěže.
- Klidový proud se musí nastavit a udržet stálý, když se tranzistory zahřejí. K tomu slouží obvod s tranzistorem připevněným na chladiči. Příliš malý proud vrátí přechodové zkreslení, příliš velký zbytečně hřeje a u bipolárních tranzistorů může zkreslení paradoxně zhoršit. Tomuto tématu se podrobně věnuje Douglas Self ve své knize o návrhu zesilovačů.
Na třídě AB stojí většina integrovaných zesilovačů a receiverů od 70. let až dodnes. Dobře navržená třída AB měří výborně a je to ověřená, robustní technika.
Třída D: spínaný zesilovač
Třída D na to jde úplně jinak. Výstupní tranzistory nikdy nejsou „trochu otevřené“. Jsou buď úplně zapnuté, nebo úplně vypnuté. Zapnutý tranzistor má velmi malý odpor, takže na něm není skoro žádné napětí. Vypnutým neteče skoro žádný proud. V obou stavech je součin napětí a proudu, tedy teplo, malý.
Jak se z cvakání stane hudba? Nejběžnějším způsobem je pulzně šířková modulace (PWM). Zesilovač porovnává hudbu s rychlou trojúhelníkovou vlnou, typicky o kmitočtu několika set kilohertzů. Když je hudba nad trojúhelníkem, výstup se připojí na kladné napětí, jinak na záporné. Vzniknou obdélníkové pulzy, jejichž šířka sleduje hudbu: u kopečku jsou kladné pulzy široké, u dolíku úzké.
Za tranzistory je výstupní filtr, obvykle cívka a kondenzátor (LC filtr) s mezním kmitočtem někde mezi 30 a 100 kHz. Ten propustí hudbu a odfiltruje rychlé spínání. Reproduktor tak dostane hladký signál. Je to podobné jako stmívač se žárovkou: žárovka bliká velmi rychle, ale oko vidí jen průměrný jas.
Důležité je, že třída D je pořád analogový zesilovač. Šířka pulzu se mění plynule, ne po krocích. Některé zesilovače přijímají digitální vstup a modulují přímo z čísel, ale to je jiná věc než samotná třída D.
Účinnost dobrých modulů je při plném výkonu kolem 90 % i víc. Ztráty vznikají při samotném přepínání (tranzistor chvíli přechází mezi stavy), v odporu sepnutého tranzistoru a v cívce filtru. I v tichu se spíná, takže zesilovač naprázdno spotřebuje pár wattů.
Třídy G a H
Jsou to vylepšené třídy AB, které šetří teplo jinak než spínáním:
- Třída G má dvě nebo více úrovní napájecího napětí. Při tichém hraní pracuje z nízkého napětí a ztrácí málo. Ve špičkách se na okamžik připojí vyšší napětí.
- Třída H mění napětí zdroje plynule, aby sledovalo hudbu s malou rezervou.
Zvukově výsledek odpovídá třídě AB, jen méně hřeje. Používají se hlavně ve výkonných profesionálních zesilovačích. Pozor, výrobci tato dvě písmena nepoužívají vždy stejně a někde je zaměňují.
Účinnost v grafu
Třídy se nejlépe porovnají přes účinnost, tedy jaká část výkonu ze zásuvky skončí v reproduktoru. Graf ukazuje, jak se mění s hlasitostí. Důležitý je levý okraj: při běžném poslechu jede zesilovač většinu času na pár procent svého výkonu. Víc o tom, kolik wattů opravdu potřebuješ, najdeš v článku Kolik wattů opravdu potřebuješ?
Při 10 % výkonu má ideální třída B účinnost asi 25 %, dvojčinná třída A 5 % a typická třída D kolem 80 %. Při 1 % výkonu, což je při tichém večerním poslechu běžné, je to asi 8 %, 0,5 % a 30 %. I třída D je při tichém hraní méně účinná, protože její pevná ztráta naprázdno je tehdy větší než samotný výkon. V absolutních wattech je to ale pořád málo.
Příklad: kolik tepla při 2 × 50 W
Vezmi si stereo zesilovač s výkonem 2 × 50 W do 8 Ω. Spočítáme, kolik tepla vyrobí při plném výkonu, při tichém hraní (2 × 1 W) a v tichu.
Špičkové napětí při 50 W do 8 Ω: U = √(2 × 50 × 8) ≈ 28,3 V, proto zdroj ±28,3 V (ideálně, bez rezervy).
Třída A dvojčinná: ze zdroje jde pořád 2 × Pmax = 100 W na kanál, bez ohledu na hudbu.
Třída B: příkon ze zdroje P = (2/π) × Uzdroje × Išpička. Při plném výkonu (I = 28,3 / 8 ≈ 3,54 A) je to asi 63,7 W, při 1 W (U = 4 V, I = 0,5 A) asi 9 W na kanál.
Teplo = příkon − výkon do reproduktoru.
| Třída | Teplo při 2 × 50 W | Teplo při 2 × 1 W | Teplo v tichu |
|---|---|---|---|
| A (dvojčinná, ideální) | 100 W | 198 W | 200 W |
| B (ideální) | 27 W | 16 W | 0 W |
| AB (skutečná, orientačně) | 40 až 60 W | 20 až 30 W | 5 až 20 W |
| D (typická, 90 % při plném výkonu) | asi 11 W | asi 2 až 5 W | asi 2 až 5 W |
Co z toho plyne:
- Třída A hřeje nejvíc v tichu. Ideální verze promění v teplo 200 W, i když nehraje nic. Skutečný zesilovač třídy A s výkonem 2 × 50 W potřebuje ještě víc, často 250 až 400 W ze zásuvky celou dobu, což je jako malý radiátor. Proto takový zesilovač váží 20 až 40 kg, většinou kvůli chladičům a transformátoru.
- Třída B a AB hřeje nejvíc někde uprostřed. Ideální třída B má největší ztráty při asi 40 % plného výkonu, a to 4/π² × Pmax, tedy asi 20 W na kanál. Na to se dimenzuje chladič.
- Třída D má při 2 × 50 W teplo kolem 11 W, desetkrát méně než třída A. Vystačí si s hliníkovou deskou místo žebrovaného chladiče.
Hodnoty pro skutečnou třídu AB a D jsou orientační. Závisí na klidovém proudu, napěťové rezervě, zdroji a konkrétním návrhu.
Proč třídě D kdysi nikdo nevěřil
Myšlenka spínaného zesilovače je stará, popsaná byla už v 50. letech. První pokusy prodávat ji v 60. letech, třeba stavebnice Sinclair X-10, ale technicky nevyšly: tehdejší tranzistory spínaly pomalu a zkreslení bylo velké. Levné a dostatečně rychlé tranzistory MOSFET přišly až později a třída D se masově rozšířila kolem přelomu tisíciletí. První generace měla skutečné problémy, které nadšenci slyšeli a měření potvrdila:
- Odezva závislá na reprosoustavě. Výstupní LC filtr je naladěný na určitou zátěž, například 8 Ω. Reprosoustava ale není stálý odpor, její impedance se s kmitočtem mění. Pokud zpětná vazba brala signál před filtrem, filtr zůstal mimo kontrolu. Do vysoké impedance mohl mít ve výškách zdvih o několik dB, do nízké naopak pokles. Tentýž zesilovač tak s různými reprosoustavami hrál výšky jinak.
- Vyšší výstupní odpor ve výškách. Cívka filtru je v sérii s reproduktorem. Její impedance roste s kmitočtem, takže zesilovač hůř „drží“ reproduktor právě tam, kde pracuje výškový měnič.
- Vysokofrekvenční zbytek a rušení. Na výstupu zůstával zbytek spínání, desítky až stovky milivoltů na stovkách kilohertzů. Není ho slyšet, ale mohl rušit měřicí přístroj, rozhlasový příjem nebo následující zařízení. Levná měření pak ukazovala nesmyslná čísla.
- Zkreslení rostoucí s kmitočtem a hlasitostí, když zpětná vazba na vysokých tónech nestačila.
Z toho vznikla pověst „třída D je na subwoofer, ne na hudbu“. U části prvních výrobků to byla pravda.
Jak měří dnešní moduly
Zlom přinesly návrhy, které berou zpětnou vazbu až za výstupním filtrem. Zpětná vazba tak „vidí“ to, co opravdu jde do reproduktoru, a chyby filtru opraví. Výsledek:
- Hypex (Nizozemsko): moduly UcD a později NCore od konstruktéra Bruna Putzeyse. Staví na nich i FusionAmp, o kterém je článek Hypex FusionAmp.
- Purifi (Dánsko): moduly Eigentakt, které navrhli Bruno Putzeys a Lars Risbo. Patří k vůbec nejlépe měřeným koncovým stupňům.
- ICEpower: vzešel z firmy Bang & Olufsen a jeho moduly najdeš v mnoha aktivních reprosoustavách a zesilovačích.
U dobrých modulů těchto značek ukazují nezávislá měření:
- zkreslení a šum v pásmu běžného poslechu řádově v tisícinách procenta nebo níž, tedy hluboko pod hranicí slyšitelnosti,
- kmitočtovou odezvu, která se s různou zátěží v slyšitelném pásmu mění jen o zlomky dB,
- výstupní odpor v setinách ohmu, podobně jako dobrá třída AB.
Při měření je potřeba dát před analyzátor filtr, který odřízne zbytek spínání (například Audio Precision AUX-0025). Bez něj vychází zkreslení třídy D zbytečně špatně.
Neznamená to, že je každá třída D dobrá. Levné desky s čipy jako TPA3116 nebo TPA3255 od Texas Instruments mohou hrát slušně, ale některé mají odezvu závislou na zátěži, víc šumu nebo slabší zdroj. Platí totéž co u třídy AB: rozhoduje konkrétní návrh a jeho měření, ne písmeno.
Teplo, velikost, hmotnost, cena
| A | AB | D | |
|---|---|---|---|
| Účinnost při plném výkonu | 20 až 50 % | 50 až 70 % | 85 až 95 % |
| Teplo při tichém hraní | maximální | střední | malé |
| Chladič | obrovský | střední | malý nebo žádný |
| Typická hmotnost 2 × 100 W | vzácné, desítky kg | 10 až 20 kg | 1 až 5 kg |
| Typický výkon | do 2 × 50 W | do stovek W | od pár W po tisíce W |
| Spotřeba v pohotovosti | vysoká | střední | nízká |
| Hlavní riziko špatného návrhu | málo výkonu, šum ze zdroje | přechodové zkreslení | odezva závislá na zátěži, rušení |
Cenově (orientačně): malý zesilovač třídy D s čipem TI začíná kolem 50 až 150 €. Hotové zesilovače s moduly Hypex nebo Purifi stojí zhruba od 500 € po několik tisíc eur. Slušnou třídu AB koupíš od pár stovek eur. Třída A s rozumným výkonem je kvůli chladičům, transformátoru a skříni z principu drahá, většinou za tisíce eur.
Těžký transformátor je u třídy AB a A opravdu potřeba. Třída D se často kombinuje se spínaným zdrojem, proto je lehká. Hmotnost tedy už není měřítkem kvality, jen toho, jak zesilovač zachází s energií.
Co je důležitější než třída
Pokud zesilovač pracuje v rámci svých možností, dobře navržená třída A, AB i D jsou ve slepém testu obvykle nerozlišitelné. Rozdíly, které jsou opravdu slyšet, většinou vzniknou z těchto věcí:
1. Dost výkonu
Zesilovač, který se přetíží a ořezává špičky, hraje špatně bez ohledu na třídu. Špičky hudby jsou o 10 až 20 dB nad průměrem, takže rezerva je důležitá. Výpočet najdeš v článku Kolik wattů opravdu potřebuješ?
2. Nízký výstupní odpor
Reprosoustava a výstupní odpor zesilovače tvoří dělič napětí. Impedance reprosoustavy se s kmitočtem mění, a tak se při vysokém výstupním odporu mění i hlasitost jednotlivých tónů.
Reprosoustava má impedanci od 4 Ω (minimum) po 30 Ω (rezonance basového měniče).
Zesilovač s výstupním odporem 0,05 Ω: 4 / 4,05 → −0,11 dB, 30 / 30,05 → −0,01 dB. Rozdíl 0,1 dB, neslyšitelný.
Zesilovač s výstupním odporem 2 Ω (typické pro některé elektronky): 4 / 6 → −3,5 dB, 30 / 32 → −0,6 dB. Rozdíl asi 3 dB, jasně slyšitelná změna tonální vyváženosti.
To je jeden z hlavních důvodů, proč mohou některé elektronkové zesilovače se stejnou reprosoustavou hrát jinak. Číslo se často udává jako činitel tlumení (damping factor) = 8 Ω / výstupní odpor. Nad zhruba 20 až 50 už další zvyšování prakticky nic nemění.
3. Nízký šum
S citlivými reprosoustavami, například s horny nebo širokopásmovými měniči s citlivostí nad 95 dB, může být šum zesilovače slyšet jako syčení z metru. Hledej odstup signálu od šumu vztažený k 1 W nebo údaj o šumu v mikrovoltech. Dobrý zesilovač má šum na výstupu řádově desítky mikrovoltů.
4. Stabilita a proud do skutečné zátěže
Reprosoustava není rezistor. Má indukčnost, kapacitu výhybky a impedanci, která na některých kmitočtech klesne pod jmenovitou hodnotu. Dobrý zesilovač musí:
- dodat dost proudu do 4 Ω, případně i 3 Ω v minimu impedance,
- zůstat stabilní při kapacitní zátěži, například u elektrostatických reprosoustav nebo dlouhých kabelů,
- mít kmitočtovou odezvu, která na zátěži nezávisí.
Měření „do 8 Ω rezistoru“ tohle neukážou. Pomohou měření do 4 Ω, do simulované zátěže reprosoustavy nebo test, jestli se výkon při 4 Ω téměř zdvojnásobí.
Kdy kterou
- Chceš co nejvíc muziky za peníze, málo tepla a malou krabičku: třída D s dobrým modulem (Hypex, Purifi, ICEpower) nebo kvalitní integrovaný zesilovač třídy D. Při dnešních cenách je to rozumná výchozí volba.
- Stavíš aktivní reprosoustavu nebo subwoofer: třída D. Zesilovač je zabudovaný ve skříni, kde je málo místa a málo vzduchu na chlazení.
- Máš nebo kupuješ klasický integrovaný zesilovač: dobrá třída AB je úplně v pořádku. Nemusíš ji měnit jen kvůli písmenu.
- Třída A: pokud tě baví její jednoduchost, chceš si ji postavit, máš citlivé reprosoustavy a nevadí ti teplo a účet za elektřinu. Je to volba z lásky ke konstrukci, ne nutnost pro dobrý zvuk.
- Elektronky: samostatné téma s vlastními kompromisy, viz Elektronky, nebo tranzistory.
U každé třídy si před koupí ověř nezávislá měření: zkreslení při malém i velkém výkonu, výkon do 4 Ω, šum a odezvu do různé zátěže. Pokud chceš vědět, jestli rozdíl opravdu slyšíš, porovnej zesilovače naslepo při stejné hlasitosti, například podle návodu na stránce slepého testu ABX. Hlasitost musí být srovnaná na desetinu dB, jinak hlasitější vždycky „vyhraje“.
Zesilovač a stavba reprosoustavy
Při návrhu reprosoustavy v Loudsmithu se třída zesilovače projeví jen nepřímo:
- Pasivní reprosoustava: podívej se na vypočtenou impedanci. Pokud minimum klesne pod zhruba 3 Ω, potřebuješ zesilovač, který zvládá nízkou zátěž. To platí pro AB i D. Víc o pasivních a aktivních reprosoustavách najdeš v článku Aktivní, nebo pasivní.
- Výpočty v aplikaci předpokládají zdroj napětí, tedy zesilovač s téměř nulovým výstupním odporem. S elektronkovým zesilovačem s odporem 1 až 3 Ω bude skutečná odezva jiná, hlavně kolem rezonance basového měniče a výhybky.
- Aktivní reprosoustava: zabudovaný modul třídy D s DSP (například Hypex FusionAmp) ušetří výhybku i externí zesilovač. Každý měnič má vlastní kanál, což zjednoduší i nároky na výkon.
- Chlazení ve skříni: i třída D se zahřívá. Deska v zadní stěně potřebuje volný prostor venku a neměla by být zevnitř zakrytá tlumicím materiálem.
- Měření: při měření reprosoustavy se spínaným zesilovačem může zbytek spínání rušit některé zvukové karty. Většinou to nevadí, ale pokud měříš impedanci přes zvukovou kartu, použij raději lineární zesilovač nebo kartu s dobrým vstupním filtrem.
Co si zapamatovat
- Písmeno vypovídá o teple, ne o zvuku. Třída určuje, jak výstupní tranzistory pracují a kolik energie promění v teplo.
- Třída A hřeje nejvíc právě v tichu. Stereo 2 × 50 W ve třídě A je celou dobu jako malý radiátor.
- Špatná pověst třídy D patří minulosti. Moduly se zpětnou vazbou za výstupním filtrem měří stejně čistě jako nejlepší třída AB.
- Víc než písmeno rozhoduje výkon, výstupní odpor, šum a zvládnutí 4 Ω.
- Porovnávej naslepo a při stejné hlasitosti. Jinak vždycky vyhraje ten hlasitější.
Pro stavbu reprosoustav je dobrou zprávou, že se nemusíš vázat na konkrétní zesilovač. Navrhni v Loudsmithu bednu s rozumnou impedancí, která neklesá příliš nízko, a zahraje dobře s jakoukoli slušnou třídou.
Malý slovníček
- Třída zesilovače: způsob, jakým pracují výstupní tranzistory nebo elektronky.
- Klidový proud (bias): proud, který teče výstupními prvky i v tichu.
- Účinnost: kolik procent odebraného výkonu jde do reproduktoru. Zbytek je teplo.
- Přechodové zkreslení: schod ve vlně při předávání práce mezi tranzistory ve třídě B.
- Dvojčinné zapojení (push-pull): dva výstupní prvky pracují proti sobě, jeden na kladnou, druhý na zápornou půlvlnu.
- PWM: pulzně šířková modulace. Informace je ukrytá v šířce pulzů.
- Výstupní filtr: cívka a kondenzátor za třídou D, které odstraní spínání.
- Zpětná vazba: část výstupu se vrací na vstup a zesilovač opravuje své chyby.
- Výstupní odpor: vnitřní odpor zesilovače, který je v sérii s reproduktorem.
- Činitel tlumení: jmenovitá impedance reprosoustavy dělená výstupním odporem zesilovače.
- MOSFET: typ tranzistoru, který umí velmi rychle spínat. Základ dnešních zesilovačů třídy D.
Zdroje: D. Self, Audio Power Amplifier Design (Focal Press/Routledge, více vydání); B. Cordell, Designing Audio Power Amplifiers (McGraw-Hill 2011, 2. vyd. Routledge 2019); J. Linsley Hood, Simple Class A Amplifier (Wireless World 1969); B. Putzeys, Simple Self-Oscillating Class D Amplifier with Full Output Filter Control (AES Convention 2005); K. Nielsen, Audio Power Amplifier Techniques with Energy Efficient Power Conversion (disertace, DTU 1998); technické listy Hypex, Purifi, ICEpower a Texas Instruments. Výpočty účinnosti, tepla a výstupního odporu jsou vlastní, křivka třídy D je typický model.
Nástroje zdarma: Plánovač místnosti · Měření reprosoustavy · Slepý test ABX