Výhybky
Pasivní, nebo aktivní výhybka: v čem je rozdíl a kdy se vyplatí DSP
Každá vícepásmová reprosoustava potřebuje výhybku. Basový reproduktor nesmí dostávat výšky, při kterých se jeho membrána láme a směruje zvuk do úzkého svazku. Výškový reproduktor zase nesmí dostat basy, které by ho poškodily. Výhybka rozdělí signál mezi reproduktory a zároveň vyrovná jejich hlasitost a fázi, aby v oblasti přechodu hrály jako jeden zdroj. Otázka nezní, zda ji potřebuješ, ale kde bude: za zesilovačem, nebo před ním.
Pasivní výhybka: cívky, kondenzátory a rezistory
Pasivní výhybka sedí v reprosoustavě mezi svorkami a reproduktory. Jeden zesilovač posílá plný signál a síť součástek ho dělí. Cívka v sérii s basovým reproduktorem propouští nízké kmitočty, kondenzátor v sérii s výškovým propouští vysoké. Odporové děliče sníží citlivější reproduktor na úroveň ostatních a další články upraví impedanci nebo odstraní rezonanční vrchol.
Výhody jsou zřejmé: reprosoustava potřebuje jen jeden kabel a jeden zesilovač, nepotřebuje napájení a vydrží desítky let. Proto je to stále nejčastější řešení.
Pasivní dělení má ale i omezení, která je dobré znát:
- Výhybka pracuje s impedancí reproduktoru. Ta se mění s kmitočtem, proto „učebnicové“ hodnoty téměř nikdy nesedí. Výhybku je třeba navrhnout na skutečnou impedanci konkrétního reproduktoru ve skříni.
- Ztráty. Cívka před basovým reproduktorem má odpor. Ten sníží tlumení reproduktoru zesilovačem i citlivost a při velkých hodnotách je cívka drahá a těžká.
- Tolerance a teplo. Součástky mají tolerance a při vysokém výkonu se kmitačka reproduktoru zahřeje. Její odpor stoupne a dělicí kmitočet se mírně posune.
- Každá změna znamená pájení. Doladění po měření je pomalé a každá iterace stojí součástky.
Aktivní výhybka: nejdřív dělit, potom zesilovat
Při aktivním dělení se signál rozdělí ještě před zesilovačem, na úrovni linkového signálu. Každý reproduktor má vlastní kanál zesilovače připojený přímo, bez součástek mezi ním a reproduktorem. Dělení obstarává analogový obvod, nebo dnes častěji digitální signálový procesor (DSP).
Co se tím změní:
- Přesné filtry. Strmost 24 nebo 48 dB na oktávu je v DSP jen nastavení. Filtr nezávisí na impedanci reproduktoru a nestárne.
- Časové srovnání. Akustická centra reproduktorů neleží v jedné rovině. DSP přidá zpoždění v mikrosekundách a reproduktory se sladí bez šikmé přední desky.
- Ekvalizace. Pokles basů pod přechodem z ozvučnice (baffle step), rezonanci reproduktoru nebo zvlnění charakteristiky opraví několik parametrických filtrů. Pasivně by to znamenalo další cívky a ztráty.
- Lepší tlumení a víc výkonu. Zesilovač „drží“ reproduktor přímo. Výkon se dělí mezi kanály, takže ani hlasitý basový tón nezahltí kanál výškového reproduktoru.
- Změny bez pájení. Nové nastavení nahraješ do procesoru za pár vteřin. Můžeš mít několik předvoleb, například pro umístění u stěny a volně v prostoru.
Proč tedy není všechno aktivní?
Aktivní reprosoustava potřebuje napájení, zesilovač a procesor pro každou sadu reproduktorů. To bývalo drahé a složité, s několika zesilovači a externím procesorem v racku. Další překážkou bylo programování: bez měření a zkušeností lze DSP nastavit stejně špatně jako pasivní výhybku.
To změnily moduly, které spojují zesilovač, DSP a zdroj do jedné desky montované na zadní stěnu reprosoustavy. Typickým příkladem je Hypex FusionAmp. Aktivní reprosoustava se pak připojuje jako běžný aktivní monitor: síťový kabel a signál z předzesilovače nebo přehrávače.
Srovnání v kostce
| Pasivní | Aktivní s DSP | |
|---|---|---|
| Zesilovač | jeden na reprosoustavu, externí | kanál pro každý reproduktor, vestavěný |
| Filtry | závisí na impedanci reproduktoru | přesné, nezávislé na zátěži |
| Časové srovnání | jen mechanicky | zpoždění v DSP |
| Ekvalizace | další součástky se ztrátami | bez ztrát, libovolně |
| Doladění | pájení a nové součástky | nové nastavení v počítači |
| Napájení | není potřeba | síťový přívod v každé reprosoustavě |
| Cena | nižší u jednoduchých výhybek | vyšší za modul, ale odpadnou součástky i zesilovač |
Kdy se vyplatí které řešení
Pasivní výhybka dává smysl, pokud už máš dobrý zesilovač, stavíš klasickou dvoupásmovou regálovku nebo chceš reprosoustavu bez elektroniky. Jednoduchá výhybka druhého řádu s pár součástkami je levná a s dobrými reproduktory hraje výborně.
Aktivní dělení se vyplatí u třípásmových beden, kde by pasivní výhybka měla desítky součástek, u velkých basových reproduktorů s velkými cívkami a u otevřených ozvučnic a dipólů, které potřebují silnou ekvalizaci basů. Pomůže i tehdy, když chceš bednu ladit podle místnosti. U třípásmové bedny bývá aktivní řešení často srovnatelně drahé jako kvalitní pasivní výhybka se samostatným zesilovačem.
Jak s tím pracuje Loudsmith
V kroku Výhybka přepneš mezi pasivním návrhem ze součástek a aktivním dělením s modulem Hypex. U pasivní výhybky aplikace vybere hodnoty z nabídky obchodu včetně odporu cívek, ukáže schéma a výslednou charakteristiku. U aktivní navrhne filtry, zpoždění, zisk a polaritu pro každý kanál a vytvoří FIR soubory k nahrání do zesilovače. Obě možnosti počítají se stejným modelem skříně, takže jejich výsledky můžeš přímo porovnat.

Model je odhad. U pasivní i aktivní výhybky dosáhneš nejlepšího výsledku, když reproduktory změříš v hotové skříni a měření FRD a ZMA načteš do aplikace.